Je zvyšování hranice věku odchodu do důchodu potřebné?

Pokud se nepletu, jak v Česku i na Slovensku, ale i v jiných vyspělých zemích se uvažuje o zvýšení věku odchodu do důchodu. Jako argumenty se uvádějí  - prodlužující se život, stále větší množství osob v důchodovém věku a nedostatek finančních prostředků na financování důchodců. Vychází se přitom z různých národohospodářských ukazatelů, které jsou sice pravdivé, ale často málo vypovídající a někdy dokonce i zavádějící, protože nechtěně klamou.

Takovým otazníkem dnešní doby jsou „Služby". Ty se rozšiřují nejen kvalitativně, ale především kvantitativně. To co v minulosti dělal jeden člověk, to v dnešní době dělají dva, tři a často i více osob. Jednak není běžné manuální práce a potom, co se všemi těmi vysokoškoláky.

Klasickou takovou službou je finančnictví nebo pojišťovnictví. Zatímco v minulosti dostal jeden pracovník provizi za uzavření 10-ti smluv, dnes za stejné výkony ji dostanou dva, tři i více pracovníků. Tím se  finanční výdaje občanů zvýšily jen po zrealizování této platby na minimálně dvojnásobek. Ve většině služeb totiž neplatí totéž co v průmyslu, že se zvyšující se konkurencí klesá cena, ale ve většině služeb cena naopak stoupá. Platí to u benzinových čerpadel, v lékárnách, hotelích, restauracích a hospůdkách, jednoduše všude, kde jsou určité nevyužité kapacity. Jako konkrétní příklad si můžeme uvést cenu piva. Za socialismu stála desítka v obchodě i hospodě 1,70 Kčs, nyní stojí lahvové v průměru 10 korun v obchodě a  čepované 15-20 korun. Proč? Zamysleli jste se nad tím někdy? Vysvětlení je jednoduché. I když jsou výrobní náklady stejné, v důsledku rozšíření pohostinských služeb (vše v důsledku propouštění z výroby) se musela cena piva zvýšit tak, aby se podnikatelům vrátily vložené výdaje. Jenomže pohostinství přibývá, ale hostů je stále stejně, tak se musely zvýšit ceny.  Pokud se ještě zbytek nezaměstnaných rozhodne pro podobné podnikání  (a nic jiného jim nezbývá, protože zemědělství ani výroba se rozšiřovat nemohou pro nadprodukci výroby), ceny budou muset jít ve službách dále nahoru. To povede k tomu, že lidé přestanou chodit do hospody a budou popíjet doma levnější  lahvové pivo. To způsobí krach mnoha firem restauračního typu a zvýší tak nezaměstnanost. A to je velmi vážné.  Takže po tomto trochu delším úvodu, který byl nezbytný na pochopení významu služeb ve společnosti,  si ukážeme jedno z řešení. Tím bude nalezení optimálního věku odchodu do důchodu.

Co se stane, když zvýšíme věk odchodu do důchodu ze 60-ti na 70 let? V zemědělství a výrobě zůstane pracovat stejné množství lidí, takže nárůst zaměstnanců je možný  jen ve službách. Lidé se většinou vrhnou jen na takové služby, které nevyžadují žádnou velkou odbornost, tzn. na obchodování, poradenství apod.

Ukážeme si to na konkrétním příkladu a to ve dvou variantách:

1. varianta

Lidé odcházejí do důchodu v 60-ti letech. Ve věku 20-80 let je celkem 120 osob tzn., v každé věkové hranici 10-ti let je 20 osob. Z nich bude 80 produktivních a budou mít tuto strukturu: 30 ve výrobě (průmysl, zemědělství a výroba stavebních hmot) a  50 ve službách. Průměrná jejich hrubá mzda bude 25, daň 5 a čistá mzda 20. Zbytek osob, to je 40, bude v důchodě. Předpokládejme, že příjmy důchodců budou poloviční a budou představovat 10 na osobu, spolu tedy 400.

Výpočet:

Nově vytvořená hodnota zboží a služeb z mezd bude: 30x25 + 50x25 = 2000. Ta se rozdělí tak, že zaměstnaní dostanou „na ruku" 1600 (80x20) a důchodci 400 (40x10).

2. varianta

Totéž jen s tím rozdílem, že důchodový věk je až 70 let tzn., že ve výrobě bude pracovat 30 osob, služby se zvýší z 50 na 70 osob a v důchodě bude jen 20 osob. Průměrná hrubá mzda bude taktéž 25, daň 2 a čistá mzda 23. Důchodci tak budou pobírat jen 200 jednotek.(20x10).

Výpočet:

Nově vytvořená hodnota  zboží a služeb bude: 30x25 + 70x25 = 2500, kterou si rozdělí: zaměstnanci 2300 (100x23) a důchodci 200 (20x10).

A nyní k samotné podstatě problému. Klademe si otázku, co bude lepší, zda dobrovolně odvést formou daně z příjmu tolik peněžních prostředků, aby se po přerozdělení uspokojili v plné výši všichni důchodci  nebo zda odvádět daleko nižší daň, abychom následně vydali sice dobrovolně, ale více za služby. Co bude pro běžného občana výhodnější? Posuďte sami.

Důsledek z tohoto příkladu, který kopíruje běžný skutečný stav je:

V druhé variantě, kdy osoby odcházejí do důchodu o 10 let později,  sice ušetříme za nákup zboží asi 4,9% z našich měsíčních příjmů, ale na druhé straně za služby zaplatíte asi o 13,6% více. Státní rozpočet je přitom v obou případech vyrovnaný (400 resp. 200).

Vysvětlení této záhady je následující:

 I když jsem to výše neuvedl, je třeba rozlišovat mezi službami vyhledávanými, zpravidla nedostatkovými, které občan pravidelně nebo jen občas využívá a proto je  zpravidla i sám osloví a službami, které se vám nabízejí až vnucují, protože je jich nadbytek.  U těchto je zpravidla značná konkurence a nic by se nestalo, kdyby některé z nich zanikly. V dalším textu jsou proto myšleny jen tyto "nadbytečné služby". Firmy, zabývající se poskytováním těchto služeb, přinutí vás, ať přímo nebo nepřímo prostřednictvím jiných firem, uhradit jim podíl z jejich celkových nákladů. Důsledkem toho bude zvýšení celkového objemu nákladů ve službách, které nakonec vždy  musí zaplatit občan, ať chce nebo nechce. Pokud si myslíte, že jste vůči takovým službám imunní, mýlíte se. Ony si vždy najdou nějaký způsob, jak to z vás dostat a když to nepůjde legálně, půjde to jinak. Ti, co budou slušní, si od vás vyinkasují jen to, co budou potřebovat na své přežití, ale mnozí si připočítají ještě nějakou tu korunu zisku,  nutnou na zaplacení sympatické sekretářky.

Závěr:

I když se ve 2. variantě zvýšil věk odchodu do důchodu ze 60 na 70 let, počet důchodců se snížil ze 40 na 20, při hrubé mzdě 25 se čistá mzda zvýšila z 20 na 23 jednotky a přidaná hodnota se zvýšila o neskutečných 25 %, přesto se  životní úroveň každého občana  snížila o 8% (100-92), to je, jakoby vám každý měsíc někdo ukradl 1600 korun  z 20 tisíc!!!

Nesnažte se proto rozmýšlet podobně jako ještě nedávno lidé v USA, kteří byli hrdi na svoji ekonomiku. Z její úrovně plynulo,  že většina zboží byla v jejich zemi levnější než v jiných, ale neuvědomili si, že jim „zlomí vaz" jiný, nenápadný, ale zato zákeřný sektor - sektor služeb a to především finanční. I pro služby platí totéž co pro oheň, jsou výborný sluha, ale špatný pán, resp. chovají se tak, jako všechno, co je přemnožené.

Co s tím? To bude skutečně zajímavé. Jednotlivé země v rámci EU si s tím moc neporadí, ale pokud se celá EU dohodne na jednotném postupu, bude to mít velký a pozitivní efekt.

Dodatek:

Z loňského pracovního pobytu v jednom hotelu v Harrachově jsem získal tuto zkušenost. Během vánočního a silvestrovského týdne tam bylo mnoho lidí.  Převažovali tam lidé ze zahraničí, ale co mne překvapilo a na co chci upozornit, byli především staršího věku. Většinu času tam spíš relaxovali než lyžovali, přitom ceny v hotelu nebyly nízké. Měli bychom si proto uvědomit, že nejen od zahraničních, ale i našich lidí budeme vyžadovat, aby podporovali rozvoj cestovního ruchu a to nejen v době prázdnin, ale i mimo sezonu.  Ti to budou schopni zabezpečit jen při splnění tří  podmínek a to, že nebudou povinni chodit do práce, budou zdraví a budou mít určité finanční rezervy.  Protože mladší generace má mnoho jiných povinností a je hodně zadlužena, volné peněžní prostředky na tento účel se nacházejí většinou až u osob po šedesátce, kteří už mají poplacené splátky a také už zpravidla nemají povinnosti z financování dětí na studiích.

Doporučení:

I v tak choulostivých otázkách, jakými jsou věk odchodu do důchodu a s tím spojená výše daní, je třeba zapojit mozkové závity a použít i selský rozum. Netřeba se nechat ovlivňovat za každou cenu politiky a novináři, kteří veškeré své závěry dělají jen na základě dostupných statistických údajů.

Skalica 9.12.2009

Jan Lunga, ekonom

E: lungajhn@stonline.sk