Je to manipulácia?

Chapaux-Morelli, Pascale
Je to manipulace?

Rozpoznajte ju a ubráňte sa!
Preklad: Filová, Simona

Aby sme sa vyhli manipulácii zo strany druhých, musíme spoznať, čo si ten druhý skutočne myslí, čo zamýšľa a čo ho motivuje. Tuto analýzu druhého vykonávame s využitím svojej emočnej inteligencie, vďaka znalosti presvedčovacích techník a typických profilov manipulátorov, dešifrovaním reči tela. Musíme sa ale tiež naučiť hovoriť „nie“, ovládať slová, vyvarovať sa citovej závislosti a chrániť svoju identitu.

Na príkladoch rôznych situácií, či už je to očarenie druhým človekom v milostnom vzťahu, v priateľstve, počas obchodnej transakcie, alebo v konflikte okolo detí, nám autor poskytuje potrebné nástroje k tomu, ako analyzovať druhých a vyhnúť sa manipulácii z ich strany.
brož., 208 str., 349 Kč
Vydalo vydavateľstvo PORTÁL

Ukážka:

Perfekcionisté a osobnosti s obsedantní poruchou

Jestliže se u někoho projevuje extrémní perfekcionismus, může se jednat o obsedantní osobnost. „Ještě že to tu po tobě můžu dotáhnout.“ Pedant, člověk s mimořádným citem pro detail, posedlý dokonalostí, se soustřeďuje na pravidla, nastavení, uspořádání, řád. City jako by šly stranou, málo je vyjadřuje. Jde o specifický způsob tlumení úzkosti. Tento člověk nabývá jistoty a klidu tím, že uspořádá své okolí a vše, co dělá. Toto zacházení s emocemi, které jako by je dávalo do závorky, však někdy ústí do exploze. Perfekcionista někdy ve chvílích napětí neovládne výbuch zlosti.

Motivace perfekcionisty

Každý se vyrovnává s úzkostí po svém. Obsedantní osobnost na to jde tak, že vyžaduje dokonalost. Když je vše perfektní, nic nepřečnívá, dokonce ani ta úzkost, hluboce uložená v nevědomí každého z nás.

Jak perfekcionista manipuluje?

Obsedantní perfekcionista, muž či žena, má svoji představu o světě a o tom, jak by svět měl být uspořádán a jak by měl fungovat. Má za to, že takto to má být. Jeho/její urputné trvání na vlastní vizi správných způsobů může hraničit s netolerancí. V druhých tento člověk vyvolává pocit, že nejsou dost dobří, že věci nedělají správně, protože je to on, kdo je dokonalý, kdo je na výši a postupuje tak, jak se patří. Okolí to proto někdy vzdá a přenechá aktivitu perfekcionistovi. Občas se takto okolí stane pasivním a deleguje vše na perfekcionistu.

Jak žít s obsedantním perfekcionistou

Je možné přijmout některá pravidla a některé nároky, které perfekcionista stanovuje, pokud to neznamená oběť. Jestliže například matka vyžaduje po svých dětech, aby si denně uklízely hračky, lze na to přistoupit, pokud ovšem trvá na tom, že všichni členové rodiny budou nosit speciální návleky, jejichž užívání bude zvyšovat lesk parket, můžou to ostatní odmítnout a navrhnout, že budou nosit běžné bačkory podle svého výběru. Nejlepší je vyjadřovat se jasně, respektovat domluvy, určit, co je pro vás přijatelné, a co z perfekcionistových požadavků už pro vás akceptovatelné není.

Osmnáctiletý Martin vypráví o vlastní rodinné zkušenosti:

„Moje máma je dokonalá perfekcionistka! Podle ní musí být všechno úplně bez chybičky, dům, zahrada, naše oblečení. Pro mě je to dost těžké, protože já mám radši chaos. Moje sestra je poslušnější. Má všechno srovnané, uklizené. Jenže já když něco dělám, mám věci všude, ani neustelu. Kdyby to bylo na mé mámě, tak máme vzorové bydlení, jako když vás makléř pozve do nového domu, abyste viděli, jak je krásný a vy si ho hned chtěli koupit. Jenže v tom nejde žít! Má takové divné obsese, až je to legrační. Například obaly od sušenek musíme stříhat nůžkami, hezky rovně. To je fakt děs. Když otevřu ten obal jen tak rukou, vždycky se to trochu potrhá, ale to mně vůbec nevadí, hlavně že jsem to otevřel, ne? Ale to moje máma prostě nemůže vidět. No a prach, to je podobné. Každé ráno se utírá prach. A většinou se ještě odpoledne vysává. Ale to už je fakt moc. Člověk přece nemůže žít v úplně sterilním prostředí. S čistotou je to vždycky trochu relativní. Snažím se jí to vysvětlit, ale nechce tomu rozumět. Můj otec, ten jako by si toho nevšímal, jako by se ho to netýkalo. Občas si ho máma měří úkosem, ale většinou jí tolik nevadí, když táta něco udělá jinak, než by chtěla. Přísná je hlavně na mě a mou sestru. Říkám si, co bude dělat, až já a moje sestra odejdeme z domu a ona zůstane doma s tátou sama. Mám pocit, že celý její život se točí kolem domácnosti. Myslím, že není šťastná. Je pořád v takovém napětí. Byl bych rád, kdyby se víc uvolnila a zajímala se i o jiné věci. Být takhle upjatý, to je k ničemu.“